Jak hloupý Škaroďouch ke vědění přišel
Byl žil v jednom lese chlapík, který se pyšnil nezvyklým jménem Škaroďouch.
A ten Škaroďouch byl hrozně hloupý. Že byl hloupý by nevadilo, ale on byl navíc zlý a zákeřný. Jednou se stalo, že se zima protáhla a byl stále třeskutý mráz. Škaroďouch všechno dřevo spálil a byla mu zima. Tak šel na radu do lesa ke zvířátkům. Chytrá liška mu poradila, ať si najde šišky a zatopí s nima. A to neměla dělat. Škaroďouch ji rozkázal, aby okamžitě táhla do jiného lesa, aby svoji znalost neřekla ještě někomu jinému. Liška šla, protože věděla, že jestli nepůjde, Škaroďouch ji zničí (už tak si o ní vymyslel nehorázné lži a pomlouval ji v celém lese na každém kroku). Pak šel Škaroďouch za dalšími zvířátky a ptal se jich, kde v tom rozlehlém lese najde nejvíce šišek. Zvířátka se ho bála. Protože nechtěla dopadnout jako liška, každé zvířátko Škaroďouchovi nakreslilo mapu. Škaroďouch si mapy od zvířátek sebral a šel si do lesa rovnou pro šišky. Šišky nasbíral, doma zatopil a měl teplo. Skončila zima. Škaroďouch nejen v hospodě, ale také všem na potkání říkal, že už neměl v zimě dřevo, a tak jej napadlo zatopit si šiškami. Vyprávěl, jak v lese sám zjistil, kde je nejvíce šišek a jak je nasbíral, topil s nimi, a proto se mu podařilo zimu přečkat v teple.
Škaroďouch vlastně nebyl hloupý - vždyť věděl, jak si v zimě zařídit teplo...
Liška v jiném lese našla kouzelný plášť věčného štěstí, a tak byla ráda, že z lesa, ve kterém tajně panoval Škaroďouch, odešla. Díky kouzelnému plášti se každý den smála a na Škaroďoucha si ani nevzpomněla. A ostatní zvířátka ...to je už jiná pohádka...